Dlouho se neviděli. Možná rok, možná i dýl. Prý dají nějakou kulturu – večeři a pak třeba kino nebo divadlo nebo co třeba nějaké strašně progresivní taneční představení, kterýmu nebudou rozumět a budou se tomu smát, jako se vždycky smáli nepochopitelným a povrchním věcem.
Dají si sraz tam, co vždycky, podívají se na sebe a…… né, jdem někam na víno. Obejdou několik kaváren, ale buď jsou moc posh, moc hipsterský (určitý level hipsterství je potřeba, ale pít i víno z designových zavařovaček je už fakt moc) nebo mají dva druhy vína (bílé a červené).
Kašlem na to, jdeme ke mě, bydlím tady kousek. A shodou okolností mám doma fakt dobrý víno z Chorvatska. Jasně, že červený, tam se snad bílý ani nedělá…
Na stole vyšívaná dečka po babičce, nebudou ji ze stolu sundávat, to červené víno na ní bude náramně estetické! A taky, že bylo – celé ty hodiny, kdy pili a kecali a smáli se a pak zas krčili čela na znamení toho, jak je život těžkej a někdy fakt debilní. Po dvou hodinách a první flašce vína viseli z okna a kouřili, i když přísahali, že už nebudou.
A jako vzpomínka na jednu skvělou letní noc zůstaly na vyšívané běloskvoucí dečce po babičce dvě brutálně rudé skvrny od vína.
Udělat z nedostatku přednost, hlásají nejrůznější fashion blogy a časáky. A my říkáme – jo, neplatí to jen pro velké zadky, ale i pro stopy po večírku, o které nechcete přijít.
Pokud se vám stala podobná nehoda, nic nevyhazujte, ale využijte náhodně vzniklého artefaktu a skvrny vyšijte.
A jestli se vám nechce vylévat víno, ale zároveň toužíte po podobných skvrnách na svém ubrusu nebo třeba tričku, tak si pořiďte naši sadu se vzorem skvrn.
Kdo potmě pije víno
Jan Skácel
Celou noc čeká anděla
čeká že přijde sepsat jeho při
věří že anděl uvěří
Andělé zatím
(přišli tří)
váhají venku u dveří
a vymýšlejí práh
