Rys, největší evropská kočkovitá šelma, která všechno vidí a všechno slyší. Aktuálně je to skutečný král Šumavy, váš tichý společník. Můžete si být jisti, že o vás ví už z velké dálky, ale vy ho nikdy neuvidíte.
Často se nám na Šumavě stávalo, že jsme měli ráno běžkařskou stopu prošláplou i rysem (sice mu velké tlapky slouží v zimě jako sněžnice, ale proč by běhal v hlubokém sněhu, když mu tam stopotvor prořízl takový pěkný pevný chodník, že). Třeba pod Oblíkem, tam nás jednu dobu pravidelně provázely stopy rysí samičky s kotětem, nebo na Lovčí skále nad Filipovkou. A nejednou stopy končily pod smrkem… a dál nepokračovaly. Ale ať jsme koukali, jak jsme koukali, rysa ani kotě jsme na stromě nikdy nezahlédli. Je to mistr schovek a člověku se nejraději z dálky vyhýbá. V tomhle ohledu je rys vlastně trochu strašpytel. A nebo mu za to prostě nestojíme.
Rys je ale v každém případě samotář. S ostatními rysy se kamarádí jen na jaře, ze zjevných důvodů. Jinak si hlídá svoje teritorium. Když je rysů moc, prostě si vzájemně vyklidí pole a začnou se stěhovat i do předhůří a dalších lokalit. Na jednom území se tak nemůžou nikdy přemnožit. Podobně to bylo koncem devadesátých let, kdy populace v jihozápadních Čechách dosáhla až 150 kusů a rys pak obýval kromě Šumavy i pošumaví, Český les, Blanský les a ostrůvky rysí populace vznikaly i na dalších místech v republice.
Myslivci v té době trochu hudrovali, že rys odloví moc velké množství vysoké. Nejraději má totiž srnky. A říkávalo se, že je mlsný a co ze svého úlovku nesní hned, ještě za tepla, prostě nechá ležet a později si radši najde kořist novou. Ale i to bylo později vyvráceno a když si to navíc srovnáte třeba s počtem kusů vysoké sražených na silnicích… no je to nesrovnatelné.
Jenže rys to nemá lehké. Jeho štětinatá ušiska bohužel stále lákají pytláky. Dnes se tak v ČR vyskytují jen dvě stabilnější rysí populace – kromě Šumavy a okolí (asi 50-70 dospělých jedinců) ještě v Beskydech a Javorníkách (10-15 dospělých jedinců). Celkově v celé ČR počet rysů nepřesahuje 100 kusů. I proto tolik fandíme Rysím hlídkám Hnutí Duha. Ty výskyt rysa monitorují a svojí stálou přítomností v daných lokalitách případné pytláky odrazují. Podpořit je můžete např. zde.
A teď si můžete jednoho rysa i vyšít a těmi roztomilými štětinkami se kochat velmi ekologickým způsobem. Ať žije divočina!
