Znáte román od francouzského spisovatele Borise Viana Pěna dní? Osobně ho považujeme za jednu ze zásadních knih 20. století. Příběh je někde na půli cesty mezi groteskním a bezstarostným vyprávěním o lásce, strachu ze smrti a o obavách ze strašlivé nudy. Jedna z hlavních postav, Chloé, trpí nevyléčitelnou chorobou – na plíci ji vykvetl leknín. Jediný způsob, jak se může léčit, je vdechovat vůni květin, které by měly leknín zahubit.
Představa rozkvetlého leknínu na plicích nás inspirovala k této srdcové broži. S tím, jak se už prodlužuje den a je více světla, máme pocit, že naše srdce (opět) rozkvétají a začínají fungovat naplno. Vdechujeme čerstvý, ještě trochu štiplavý vzduch a cítíme v něm tušenou vůni všech květin, jejichž čas ještě přijde. Taky to cítíte?
… a z nebe padá čistý, jasný déšť
na lidská srdce trochu začouzená,
a ty se nermuť,
že už nejsme děti,
že já jsem muž a že ty jsi žena.
(Jan Skácel)
