Zalézt hluboko do nory. Uvařit si tam kafe, sednout do křesla, načechrat si kožíšek a zavrtat se pod deku. Tiše sedět a poslouchat, jak venku v lese padá listí a postupně i sněhové vločky. Nikam nespěchat.
Zůstat doma. Napustit vanu horkou vodou, ponořit se až po nos a nechat smývat všechny stopy, které den zanechal na kůži i na duši. Nalít skleničku vína jen tak pro sebe, pustit si film… a nechat bavlnky protékat mezi prsty, steh za stehem.
Jezevec ví o zimě svoje. Stejně jako my, ani on nepodléhá zimnímu spánku. Ale je odborníkem na zimní odpočinek – biorytmy se mu zpomalí na minimum a tak stejně většinu času prolenoší nebo přímo prospí. Dobře ví, že v zimě je potřeba energií šetřit. To jen my se pořád bláhově za něčím honíme, místo abychom si ten zimní klid užívali.
Ospalý jezevec je novým přírůstkem do naší divoké geometrické smečky. Stejně jako jeho ostatní lesní kamarádi (liška, vlk, rys, sova a jelen), i on je vyšit technikou malba jehlou.
A ještě něco. V keltské a germánské mytologii byl jezevec symbolem odvahy a smělosti. Tak si ho vyšijte třeba jako svoje totemové zvíře. A až se ráno budete probouzet, jezevec vyšitý na polštáři se na vás směle podívá a řekne: lenost k zimě patří, nebojte se jí!