Ke každé nové výšivce zasedáme s představou, že za pár týdnů bude hotová. A stejně to bylo s tímto plameňákem. Začnete na jaře, jemnými pastelovými tóny vyšíváte krk a představujete si, jakou bude exotický pták dělat parádu už na začátku léta.
Někdy ale věci nejsou podle toho, jak si je člověk představuje. S rozjásanou růžovou se přes léto postupně přehoupnete do zemitějších podzimních tónů a konec pořád není na dohled. V zimě během prezidentských voleb v záchvatu patriotismu plameňákovi vyšijete české srdce; ostatně minimálně u vás v šuplíku se už tenhle imigrant z teplých krajů docela dobře zabydlel.
Ale až se o rok později v létě budete (konečně) dívat na hotovou výšivku, uvidíte mezi stehy i všechen ten čas, kdy jste nevyšívali: všechny krásné chvíle s přáteli, rodinou, zajímavé pracovní projekty, výlety, kafíčka a vše, co jste za ten rok zažili. Každá výšivka tak může být vaší osobní kronikou času, který jste nad ní (ne)strávili.
